Electro-Acoustic Beat Sessions
Vertigo, 16.3.2016
Jestli něco na Polsku miluji, tak je to starý film a mladý jazz. Wrocław bez výčitek svědomí můžeme nazvat domovem moderního ambiciózního jazzu, který se šíří jako vlna. A právě v tomto městě vzniklo uskupení Electro-Acoustic Beat Sessions, které mi mělo zajistit sloučení mých oblíbených věcí. Skupina se představila v klubu Vertigo v rámci koncertů "Jazz v polském filmu" vystoupení "na počest Komedy". To samozřejmě nedalo mé zvídavosti. Kombinace elektro hudby se soundtracky z nejznámějších filmů mého oblíbeného polského jazzového klavíristy, to je risk, u jehož výsledku nemůžu chybět.
Kraksa si ovšem získala mé srdce. Stejně jako auto mini copper o kterém je tento krátkometrážní film z roku 1963. Basová kytara naprosto podtrhuje tanečnost a lehkost skladby. Improvizace klavíru a kytary je zklidněním pro mou podupávající si nohu, která se opět vrací do hry při sóle trumpetisty. Věřím, že kdybych tuto nahrávku měla jako budík, nemohla bych se dočkat vstávání.
Znovu jsi rozčílila matku... Musíme si promluvit... Tento monolog z filmu Pingwin (1964) je začátkem skladby, ve které dominuje improvizace trumpety a saxofonu. Ty jsou tak gradující, že tiché zakončení - opět monolog z filmu - je velmi pěkným kontrastem.
Velmi známou melodií pro posluchače byla Cherry, proto se už od začátku většina z nich houpá do rytmu. Stejně jako v originálu je zde místo pro improvizaci tenoristy, poté trumpetisty. Publikum k varu přivádí sólo bubeníka, který ke konci všechny rozesměje milým cinknutím na zvoneček. Když přichází chvíle na koncové téma písně, posluchači už se neostýchají a povzbuzují muzikanty pokřikem a výskáním.
Bariera je druhou zpívanou skladbou. Samotný film Bariéra je o studentovi, který chce změnit stereotypní styl života a vydává se vstříc dobrodružství. K tomuto scénáři můžeme i přirovnat klidný začátek písně. Zpěv je doplněn nijak nerušícím scratchem. Změnou je zde sólo tenoru. Je ale tak umírněné, že nijak nenarušuje klidně plynoucí atmosféru skladby a přenáší nás do cílové rovinky.
Po skončení skupina dostává zasloužený potlesk, který trvá tak dlouho, že muzikantům nezbývá nic jiného, než se vrátit ze šatny a zahrát přídavek, samozřejmě v podobě třešinky na dortu - skladby Svantetic. Tato kompozice je z alba Astigmatic, které je přes dlouhá léta hudebními kritiky oprávněně oceněno jako nejlepší jazzové album v polské historii. Hudebníci doopravdy dali ze sebe vše a my si tak mohli vychutnat výrazné improvizace, které doopravdy už nikomu nedovolí sedět v klidu na židli.
Velká návštěvnost, potlesk obecenstva a samozřejmě samotná hudba EABS mě doopravdy přesvědčila o tom, že tato staronová hudba má v Polsku své odběratele a věrné příznivce. Oceňuji fakt, že použít tvorbu nejuznávanějšího jazzmana chtělo určitou dávku odvahy. Ale vyplatilo se. Nic nebylo přehnané ani přeplácané. Všechny úpravy byly provedeny svědomitě a s citem. Jediné zklamání večera pro mě bylo to, že jsem z koncertu neodcházela s CD Electro-Acoustic Beat Sessions. Ale toho se snad zanedlouho také dočkáme. Já proto zvedám transparenty a čekám na další koncert, protože doopravdy věřím, že kdyby se tato skupina mladých hudebníků dostala na jakýkoliv evropský festival, pod pódiem by tančilo nemálo posluchačů.
Obsazení:
Marek Pędziwiatr - klavír, zpěv
Marcin Rak - bicí
Adam Kabaciński - basová kytara
Piotr Skorupski a.k.a. Spisek Jednego - scratch
Wojto Monteur - el. kytara
Olaf Węgier - saxofon
Jakub Kurek - trumpeta
Marek Pędziwiatr - klavír, zpěv
Marcin Rak - bicí
Adam Kabaciński - basová kytara
Piotr Skorupski a.k.a. Spisek Jednego - scratch
Wojto Monteur - el. kytara
Olaf Węgier - saxofon
Jakub Kurek - trumpeta
Jestli něco na Polsku miluji, tak je to starý film a mladý jazz. Wrocław bez výčitek svědomí můžeme nazvat domovem moderního ambiciózního jazzu, který se šíří jako vlna. A právě v tomto městě vzniklo uskupení Electro-Acoustic Beat Sessions, které mi mělo zajistit sloučení mých oblíbených věcí. Skupina se představila v klubu Vertigo v rámci koncertů "Jazz v polském filmu" vystoupení "na počest Komedy". To samozřejmě nedalo mé zvídavosti. Kombinace elektro hudby se soundtracky z nejznámějších filmů mého oblíbeného polského jazzového klavíristy, to je risk, u jehož výsledku nemůžu chybět.
Upřímně. Byla jsem připravena na vše, koncert byl premiérou. Měla jsem sebou kapesník i oslavné transparenty a prskavky. Takže "stručný" popis koncertu.
Koncert se začíná skladbou Introdukcja, která je v originální verzi pomalá avšak s ostrými tóny saxofonu a trumpety. A verze EABS? Začátek nás mate, je stejný ale změna na sebe nenechá dlouho čekat. Rap se scratchem dodává jinak krátké skladbě atmosféru vlnícího se vzduchu v parném létě.
Kraksa si ovšem získala mé srdce. Stejně jako auto mini copper o kterém je tento krátkometrážní film z roku 1963. Basová kytara naprosto podtrhuje tanečnost a lehkost skladby. Improvizace klavíru a kytary je zklidněním pro mou podupávající si nohu, která se opět vrací do hry při sóle trumpetisty. Věřím, že kdybych tuto nahrávku měla jako budík, nemohla bych se dočkat vstávání. 
Znovu jsi rozčílila matku... Musíme si promluvit... Tento monolog z filmu Pingwin (1964) je začátkem skladby, ve které dominuje improvizace trumpety a saxofonu. Ty jsou tak gradující, že tiché zakončení - opět monolog z filmu - je velmi pěkným kontrastem.
Private Conversation je inspirovaná skladbou Komedy, kterou nahrál ve svém domě na magnetofon. Líbezný hlásek a autorský text klavíristy je po několika taktech vystřídán improvizací tenoru, tentokrát s echo efektem.
Pečlivě vybraný fragment filmu je příčinou toho, že se posluchač myslí dostane do záběru černobílého filmu. V případě Niekochanejjsme stejně jako nemilovaná hrdinka v omamujícím láskyplném snu, z kterého nás vytrhává ostrý zvuk dechové sekce a vysokých tónů klavíru.
Wiklinowy kosz je tou skladbou, kde se ukazuje, že i s citem se z "jednoduchého" tématu dá vytvořit moderní verze, která představuje kombinaci rapu, scratchu a jazzové improvizace. To vše ve snesitelném množství i pro všedního posluchače. Zde se také dočkáme sóla basové kytary.
Perły a dukaty jsou výbornou skladbou k tomu aby EABS ukázali, jak jsou na tom doopravdy s jazzovou improvizací. Ukázalo se, že dobře. Svižné tempo vyhovovalo všem a celá skladba gradovala až do samého konce. Tato skladba nás také posouvá za polovinu koncertu a já se čím dál tím víc nemůžu dočkat následujících skladeb.
Velmi známou melodií pro posluchače byla Cherry, proto se už od začátku většina z nich houpá do rytmu. Stejně jako v originálu je zde místo pro improvizaci tenoristy, poté trumpetisty. Publikum k varu přivádí sólo bubeníka, který ke konci všechny rozesměje milým cinknutím na zvoneček. Když přichází chvíle na koncové téma písně, posluchači už se neostýchají a povzbuzují muzikanty pokřikem a výskáním.
Komeda nebyl velikánem jenom ve filmovém průmyslu. Jak klavírista při uvádění další skladby vzpomíná, komponoval také podklady do německé poezie. Free witch and no bra queen a téma z filmu Sult je kompozicí, kde je slyšet největšího zásahu EABS do originální verze. Je to bezesporu díky d'n'b podkladu a efektu kytary, který se ale dobře prezentuje v improvizaci.
Bariera je druhou zpívanou skladbou. Samotný film Bariéra je o studentovi, který chce změnit stereotypní styl života a vydává se vstříc dobrodružství. K tomuto scénáři můžeme i přirovnat klidný začátek písně. Zpěv je doplněn nijak nerušícím scratchem. Změnou je zde sólo tenoru. Je ale tak umírněné, že nijak nenarušuje klidně plynoucí atmosféru skladby a přenáší nás do cílové rovinky.
Koncert by se měl končit energicky. Proto "poslední" Waltzing beyond začíná výrazně ostrou souhrou saxofonu s trumpetou. To opět rozproudilo krev ve všech přítomných.
Po skončení skupina dostává zasloužený potlesk, který trvá tak dlouho, že muzikantům nezbývá nic jiného, než se vrátit ze šatny a zahrát přídavek, samozřejmě v podobě třešinky na dortu - skladby Svantetic. Tato kompozice je z alba Astigmatic, které je přes dlouhá léta hudebními kritiky oprávněně oceněno jako nejlepší jazzové album v polské historii. Hudebníci doopravdy dali ze sebe vše a my si tak mohli vychutnat výrazné improvizace, které doopravdy už nikomu nedovolí sedět v klidu na židli. 
Velká návštěvnost, potlesk obecenstva a samozřejmě samotná hudba EABS mě doopravdy přesvědčila o tom, že tato staronová hudba má v Polsku své odběratele a věrné příznivce. Oceňuji fakt, že použít tvorbu nejuznávanějšího jazzmana chtělo určitou dávku odvahy. Ale vyplatilo se. Nic nebylo přehnané ani přeplácané. Všechny úpravy byly provedeny svědomitě a s citem. Jediné zklamání večera pro mě bylo to, že jsem z koncertu neodcházela s CD Electro-Acoustic Beat Sessions. Ale toho se snad zanedlouho také dočkáme. Já proto zvedám transparenty a čekám na další koncert, protože doopravdy věřím, že kdyby se tato skupina mladých hudebníků dostala na jakýkoliv evropský festival, pod pódiem by tančilo nemálo posluchačů.
Pokud se chcete podívat na filmy, z kterých hudebníci přetvářeli hudbu, seznam je zde:
- Kraksa
- Okolice peronów
- Głód
- Niekochana
- Pingwin
- Perły i dukaty
- Bariera
- Wiklinowy kosz
- Nóż w wodzie
Fotografie: Hubert Misiaczyk
Komentáře
Okomentovat